Důležité je za všech okolností si trvat na svém. První knížka pro děti od arciknížete české literatury, Ludvíka Vaculíka, toho morousovitého svědomí národa (jak o něm říká Václav Havel), který se týden co týden ve svých fejetonech v Lidovkách neúnavně snaží vychovávat národ a jehož díla tvoří stěžejní pilíře moderní české literatury. Součástí prvního vydání je 100 výtisků autorem a výtvarnicí číslovaných a signovaných a CD s autorovým nezapomenutelným přednesem

Jak pozoruhodné je, že máme nyní možnost doplnit autorův pohled na tehdejší pokusy s medvědy i z dětské perspektivy. Petr se nenechá vyvést z míry dědečkovým racionálním zpochybňováním a vidí medvěda takového, jakého si ho přeje mít — statečného, silného a bojovného, i když maličkého. Svět dospělé zkušenosti a střízlivého smyslu pro realitu tu stojí proti světu dětských snů. Řečeno slovy Vaculíkova Petra: „Není každý děda vševěd.“

UKÁZKA Z KNIHY:

Petr dostal od dědečka z venkova dopis: „Přivezu Ti medvěda.
To Ti píše Tvůj děda.“
Petr se těšil na opravdového medvěda, ale jak byl zklamán, když dostal medvěda sice velikého, za sto šedesát korun, ale vycpaného pilinami.
Chtělo se mu brečet, ale vzpomněl si, že není žádné děvčátko, a tak raději huboval, a protože byl hodný, huboval nikoli dědovi, nýbrž sobě, jak to má být: „Já jsem hlupák metrový a můj děda, ten to ví!“
Děda však pořád opakoval, jak je medvěd krásný, a tak mu ho Petr prodal za šestnáct korun a děda se radoval jak malé dítě.
Za utržené peníze rozhodl se Petr koupit si živého medvěda.
Nevěděl sice, kde je prodávají, ale zkusil to v obchodě, za jehož výlohou viděl rybičky a želvy.
Vešel a zeptal se prodavače, mají-li medvědy. Prodavač odpověděl, že samozřejmě, ale chtěl, aby mu Petr ukázal, kolik má peněz. Když uviděl šestnáct korun, zachmuřil se a pravil, že za tak málo peněz může mu prodat jenom velice malinkého medvěda. A zavedl ho ke kleci. Tam pobíhalo několik drobných medvědů všech barev: bílí, černobílí, rezatí, šedí, strakatí a černí.
Petrovi se na první pohled zalíbil bílý lední medvěd s červenýma očima. Prodavač mu ho strčil do krabičky a Petr si ho odnesl domů.
Medvěd byl velice krásný a milý. Bydlel v bedničce pod Petrovou postelí, takže k sobě měli blízko. Často spolu sedávali v posteli a prohlíželi si obrázkové knížky, protože číst ještě žádný z nich neuměl.
Petr se jenom bál, že mu medvěd moc vyroste a bude chtít utéci do lesa. Proto se rozhodl nedávat mu žádné maso, z něhož se nejvíc roste. Dával mu však místo toho hodně zeleniny, která je také velmi zdravá. Mrkev a kedlubny jedli společně, i jablka. Pomeranče a banány přenechával medvěd ochotně Petrovi. Zato měl rád ovesné vločky. Ty Petrovi vůbec nechutnaly, ale když se uvařily v mléce a polily marmeládou, nebylo to špatné! Jenže s marmeládou zas nechutnaly medvědu ...